TOP 4 priority do volebních programů

V roce 2025 se budou konat volby do Poslanecké sněmovny. Vláda dosud naplnila třetinu z domácích úkolů, na nichž se experti v roce 2021 shodli.

Dotažení dalších dvou třetin bude úkolem další vlády. Pro ni jsme identifikovali čtyři vzájemně propojené a posilující se domácí úkoly, na které by se měla zaměřit primárně, protože mají potenciál pomoci změně celého systému.

1. Vznik místní školské (samo)správy

Zřídit místní úroveň školské správy na území správních obvodů ORP, která bude odborně koordinovat pedagogickou spolupráci mateřských a základních škol na zlepšování učení dětí a žáků, snižovat nepedagogickou zátěž ředitelů a ředitelek a současně hospodárně zajišťovat sdílené provozní činnosti (např. účetnictví, povinné výkazy, IT služby, správu budov, veřejné zakázky, projektové řízení).

Proč?

  • 30 h týdně tráví ředitelé MŠ a ZŠ byrokracií, pedagogickému vedení školy věnují v průměru jen 23 % času.
  • Neefektivita nákladů a chybějící profesionální podpora (3 519  zřizovatelů řídí 6 900 škol).
  • Nevymahatelná odpovědnost za zavedení reforem.

Česku se dlouhodobě nedaří dotahovat reformy školství. Od zavedení informatiky, inkluze či inovativních pedagogických postupů – žádný ze záměrů státu zřizovatelé neproměnili v realitu každé školy. Odpovědnost a nástroje pro implementaci reforem totiž nemá nikdo na starosti. Tato rozdrobenost neprofesionálních zřizovatelů vede k ekonomické neefektivitě, přetížení všech hlavních hráčů a nejasným odpovědnostem za kvalitu.

Dopady

1. Zlepšení výsledků žactva a snižování nerovností v kvalitě a podmínkách výuky.

2. Úspora až poloviny času ředitelů snížením byrokratické záteže a vytvoření prostoru pro pedagogický leadership.

3. Úspory nákladů na nepedagogické provozní činnosti 2 až 4 mld. Kč ročně a využití těchto prostředků na činnost trvalého odborného týmu zaměřeného na pedagogický rozvoj škol.

Články

„Nepedagogické a byrokratické činnosti musíme přenést někam, kde na to mají kapacity a mohou je spravovat smysluplněji a hospodárněji. Zřizovatelé –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ třeba svým spojením do společenství obcí –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ mohou svěřit správu svých škol  společně zřízené organizaci a budou společně dohlížet na to, jak se daří zlepšovat kvalitu vzdělávání. Tento model by nám v Česku velmi pomohl.”

Karel Gargulák, PAQ Research

“Místní školská správa je nutnou podmínkou pro podstatné zlepšení vzdělávacích výsledků a rovných šancí, a proto je její existence ve veřejném zájmu. V této věci existuje široká shoda nezávislých expertů. Záměr podporují také autoři Hlavních směrů vzdělávací politiky ČR do roku 2030+.”

Vladimír Srb, Partnerství pro vzdělávání 2030+, z.ú.

2. Realizace kariérního systému pro ředitele

Vytvořit profesní standard neboli kompetenční profil ředitele, který bude akcentovat praktické potřeby ředitelů škol i schopnost vést školu jako vzdělávací instituci (tzv. pedagogický leadership). Kompetenční profil ředitele spojit s kariérním systémem včetně proměny a dostupnosti odpovídající modulární nabídky počátečního a dalšího vzdělávání (např. zvážit založení nebo vyprofilování specifické vzdělávací instituce cílící na vzdělávání vedoucích pracovníků ve školství – tzv. ředitelské akademie).

Proč?

  • Více než 50 % konkurzů na místo ředitele se účastní pouze 1 kandidát.
  • Ředitelé jsou přetížení a postrádají profesionální oporu (85 % nedostává zpětnou vazbu).
  • Na nástup do funkce nejsou kvalitně připravováni a po ní nemají perspektivu další kariéry.

V ČR mají ředitelé rekordní odpovědnost, ale nedostávají dostatečnou systémovou podporu. Do konkurzů se hlásí málo kandidátů zejména kvůli obavě ze zahlcující administrativy, z politizace výběru a ze spolupráce se zřizovatelem. Kvalifikační vzdělávání je zaměřeno na administrativní a právní znalosti, nikoliv na rozvoj pedagogické činnosti.
V ČR chybí kariérní systém, který by ředitelům po skončení funkčního období dával další profesní perspektivu. Například v pozicích mentorů, metodiků nebo vedením dalších ředitelů například v rámci místní školské (samo)správy. Namísto toho se ředitelé vrací do pozice učitelů, často mezi své bývalé podřízené.

Dopady

1. Díky transparentnímu pojmenování role ředitele jako pedagogického lídra budou mít ředitelé  jasné zadání ze strany státu – věnovat se rozvoji školy a učení dětí. Tomu bude návazně odpovídat i jejich vzdělávání a rozvoj.

2. Jasně definovaný kariérní systém bude motivovat zájemce o vedení školy a umožní využít potenciálu těch nejlepších ředitelů pro celý systém.

3. Zlepšení výsledků žactva a snižování nerovností v kvalitě a podmínkách výuky díky zlepšení práce s celým pedagogickým sborem.

Články

„Kompetenční rámec ředitele by měl být srozumitelným nástrojem, který pomůže jasně pojmenovat, jaké znalosti a dovednosti by měl mít dobrý ředitel. Důležité je, aby mu dobře rozuměli nejen sami ředitelé, ale i ti, kteří je vybírají, hodnotí a podporují. Jen tak může skutečně zlepšit vedení škol a přispět ke kvalitnějšímu vzdělávání. Neméně důležité je, aby byl rámec propojen s funkčním kariérním systémem ředitelů. Ten by měl nabídnout jasnou cestu profesního růstu, systematickou podporu i zpětnou vazbu, která ředitele motivuje k dalšímu rozvoji a pomáhá jim naplňovat jejich roli pedagogických lídrů.“

Kateřina Konrádová, Učitel naživo

3. Zavedení indexového financování znevýhodněných škol

Zavést stabilní a systematickou finanční podporu ze státního rozpočtu, která bude navázaná na sociální znevýhodnění žáků a škol, tzv. indexové financování. Finance by měly být využity na podpůrné pozice ve školách (psychologové, speciální a sociální pedagogové), přímou podporu vzdělávání sociálně znevýhodněných žáků (doučování, pomůcky, výlety) a zvýšení odměn pro pedagogické pracovníky. Podpora by měla zahrnovat mateřské, základní i střední školy.

Proč?

  • 30 % žáků základních škol v Česku dosahuje velmi nízké úrovně čtenářské a matematické gramotnosti v PISA. Největší regionální rozdíly ve vzdělávání zaznamenáva Ústecký a Karlovarský kraj.
  • Prohlubování vzdělanostních nerovností potvrzují výsledky PISA.
  • V Česku jsou vzdělávací výsledky dětí silněji podmíněny sociálním původem než například v Polsku nebo Estonsku.
  • Přes 3 % českých dětí nedokončí základní školu, přes 7 % střední.

Výsledky vzdělávání v Česku oproti velké části zemí Evropy daleko více souvisí se sociálními podmínkami a chudobou. Podpora sociálně znevýhodněných žáků není dostatečně cílená ani včasná. Velká část potřebných dětí se neúčastní předškolního vzdělávání a na vyšších stupních nedostává dostatečnou podporu. Financování dostatečně nezohledňuje rozdílné potřeby žáků a škol. Včasné a cílené investice do vzdělávání znevýhodněných dětí se přitom ukazují pro stát jako jedny z nejefektivnějších.

Dopady

1. Podpora sociálně znevýhodněných žáků zvyšuje pravděpodobnost dokončení studia, a následně také pravděpodobnost, že se tyto žáci úspěšně uplatní na trhu práce.

2. Snížení vzdělávacího neúspěchu může přinést státnímu rozpočtu ročně 6-10 mld. Kč.

Články

„V zahraničí je běžné, že se výše financí odvíjí i od náročnosti poskytovaného vzdělávání na škole. Indexové financování zavádí  stabilní a systematickou finanční podporu pro nejvíce potřebné děti a školy. Ty tak mohou odměňovat učitele, zaplatit psychologa či sociálního pedagoga a zajistit doučování či exkurze pro své děti.”

Nina Fabšíková, PAQ Research

4. Systémová podpora implementace kurikula

MŠMT vytvoří plán implementace RVP a systém jejího řízení včetně stanovení odpovědností, způsobu zapojení institucionálních aktérů jako ČŠI, Cermat apod. a finančních a personálních potřeb, které na implementaci budou vyčleněny. Plnění plánu bude průběžně vyhodnocovat. 

Proč?

  • RVP je klíčovým realizačním dokumentem Strategie vzdělávací politiky 2030+  pro naplňování jejich cílů, kterými je zvyšování kompetencí a snižování nerovností a zasahuje celý vzdělávací systém a je tak neopakovatelnou příležitostí prostřednictvím kvalitní implementace posílit každé dítě v každé třídě. 
  • Předchozí kurikulární reforma (2004) zůstala pro naprostou většinu škol jen na papíře a to především proto, že implementace změny nebyla komplexně naplánována, řízena a nebyla realizována takové efektivní opatření, která by opravdu měla dopady na učení dětí. 
  • Je třeba vynakládat veřejné prostředky na takové aktivity, které prokazatelně fungují
  • Zavádění již započaté kurikulární reformy není možná bez zajištění kontinuity přesahující jeden volební cyklus. 

Česko ztrácí důvěru pedagogů a dalších odborníků a odbornic ohledně schopnosti je dostatečně podpořit v implementaci. Podpora implementace revize RVP zasahuje širokou škálu oblastí v systému od podpory pedagogů, ředitelů, řízení z území, proměnu jednotné přijímací zkoušky, hodnocení ze strany ČŠI a dalších a má tedy potenciál stát se svorníkem pro systémovou podporu vzdělávání v Česku, které povede k posilování osvojování kompetencí  a snižování nerovností, které jsou zásadním předpokladem pro budoucí hospodářský úspěch Česka, posilování demokracie a dobrého života současných i nastupujících generací.

Dopady

1. Zlepšení výsledků žactva v osvojování si kompetencí, podpoře wellbeingu a snižování nerovností. 

2. Naplnění potřeb pro 21. století – posun od  znalostí ke kompetencím reflektuje rychlé technologické, environmentální a sociální změny, globalizaci a požadavky trhu práce. Zaměstnavatelé v nové globální ekonomice potřebují pracovníky vybavené schopností kriticky myslet, řešit problémy a dále se učit

3. Překonání nedostatku, kdy pouhé osvojování faktických znalostí a základních gramotností (čtenářské, matematické apod.) nestačí. Klíčové kompetence jsou nezbytné pro osobní rozvoj jedince, jeho uplatnitelnost na trhu práce i aktivní občanský život.

4. Odolná společnost. Odolná a sociálně spravedlivá společnost, která v konečném důsledku  přináší finanční úspory v sanaci nákladů na řešení sociálních a zdravotních problémů populace.

Články

skav.cz/publikace/cesta-ke-zmene-ve-vzdelavani/

“Rolí školy je,  aby cíleně a systematicky rozvíjela u dětí soubory dovedností, znalostí a schopností, které jim pomohou zajistit úspěšný život ve světě, v němž řada dnešních znalostí nebude relevantní. Podstatné je soustředit se na takové schopnosti a dovednosti, jako je učit se nové věci, komunikovat s ostatními nebo kriticky vyhodnocovat informace. Je třeba, aby takzvané kompetenční pojetí vzdělávacího obsahu školy přijaly plně za své. Nejde o málo. Představa, že se dá vrátit k jistotě „tradiční“ školy, je pouhá iluze – a čas utíká. Během příštích dvaceti let projdou základními školami další generace dětí, jejichž budoucnost bude záviset na jejich schopnosti adaptovat se na svět, o kterém dnes nevíme o mnoho více, než že bude jiný. Přo implementaci obsahu tak, jak je popsaný v revidovaném kurikulu, je třeba mít jasný plán, dostatek zdrojů a kvalitní řízení tohoto procesu změny.”

Petra Keprtová, Stálá konference asociací ve vzdělávání (SKAV) 

Přejít nahoru